Nucené větrání s rekuperací

 

Princip teplovzdušného vytápění a  řízeného větrání s rekuperací tepla je zcela jednoduchý. Teplý vzduch ( zpravidla maximálně 45 st. Celsia), je vháněn do teplovzdušných kanálů vedených podlahou nebo stropem a je vypouštěn průduchy většinou směrem k oknům  jednotlivých místností. Ohřátý čistý vzduch usměrněně proudí domem, jelikož je nasáván v tzv. špinavých provozech - koupelně, toaletě a kuchyni. Nasátý kontaminovaný vzduch přichází kanály opět do  rekuperační jednotky, kde projde přes filtry a předá minimálně zmíněných 80 - 90 % tepla nasávanému vzduchu. Tím docílíme vysoké účinnosti větrání a zároveň maximální šetrnosti při ztrátách tepelné energie. Rekuperační jednotky dokáží pracovat v mnoha funkčních programech od občasného provětrání prostoru až po nárazové, vysoce účinné větrání např. po zakouření interiérů apod.. Pro vytápění objektu je užíván tzv. cirkulační režim, kdy rekuperační jednotka v rámci domu zajišťuje nucený oběh vzduchu, který průběžně dohřívá a v rámci nastavených hygienických norem výměny vzduchu si vyvětrá pouze takové množství vzduchu, abychom v domě měli stále příjemné klima a přitom zbytečně neztráceli drahocenné teplo.

 

          V případě pasivního, nulového a plusového domu nám řízené větrání s rekuperací tepla zcela postačí jako jediné záměrně tvořené zařízení přispívající k vytápění domu po převážnou část roku.  Tepelnou ztrátu domu nám bezpečně pokryjí tepelné zisky z elektrických spotřebičů, kuchyně, obyvatel domu, zvířecích miláčků (kromě akvarijních rybek) a slunečního záření. Pro řádově 30 dní v zimně, kdy nemáme teplené zisky ze slunce kvůli pošmournému počasí se nám nevyplatí vynákládat veliké investice do vytápění objedku a právě cirkulační vytápění (teplovzdušné vytápění) s rekuperací tepla nám bezpečně zajistí požadovaný teplotní komfort. 

Co je to vlastně rekuperace ?

          Obecně se dá za rekuperaci označit zpětné získávání tepla. V rámci vzduchotechniky o rekuperaci hovoříme ve smyslu zpět získávání tepelné energie ze vzduchu, který z domu vyfukujeme při větrání. Z odpadního vzduchu, který chceme z domu dostat,  si dle účinnosti rekuperátoru vezmeme od cca. 40 % do až 95 % tepelné energie a následně touto energií ohřejeme příchozí čerstvý vzduch, který by měl být pokud možno o stejném objemu, jaký měl vzduch odchozí.

          Větrat však musíme pouze takové množství vzduchu, abychom zbytečně interiér domu či bytu přehnaně nevysoušeli. Jestliže bychom větrali zase nedostatečně, vzdušná vlhkost v interiéru by se mohla pohybovat ve velmi vysokých koncentracích, což je velmi vhodné prostředí pro vznik plísní.

          Rekuperační jednotky můžeme rozdělit do dvou základních skupin. 
1) Pasivní – klasická rekuperace
2) Aktivní rekuperace

          Pasivní rekuperace je klasická výměna energie v rámci rekuperačního výměníku, kde je teplý znečištěný vzduch od příchozího čistého studeného oddělený tenoučkou stěnou výměníku a při průchodu kolem sebe si předají až uvedených 95% teplené energie. Tento systém je jednoduše regulovatelný a téměř bezvadný.

          Aktivní rekuperace probíhá za pomoci malého tepelného čerpadla, kdy ze znečištěného odchozí vzduchu si odebereme energii, znásobíme jí koeficientem účinnosti tepelného čerpadla a následně tuto energii uložíme buď do nového příchozího vzduchu či např. do zásobníku na teplou vodu. Výhodou toto systému je výborná energetická účinnost. Nevýhoda systému je větší finanční náročnost a také v zimních měsících velmi nízká vlhkost v interiéru, jelikož s větraným vzduchem nám také odchází  vzdušná vlhkost.  Nadměrné větrání zapříčiněné snahou o energetické využití systému nám, jak je již výše uvedeno, přesuší interiér a může to vést i ke zdravotním komplikacím.