Difúzně otevřená konstrukce (dřevostavba)

Difúzně otevřené konstrukce se v dřevostavbách používají cca posledních 15 let, což přirozeně souvisí s novými technologiemi, zejména s konstrukčně-izolačními materiály jako jsou minerální izolace a izolace na bázi dřevěných vláken. Počet difúzně otevřených dřevostaveb se neustále zvyšuje.

Difúzně otevřená konstrukce pracuje na principu prostupu plynů molekulárním přenosem, běžně označovaným jako difúze. To v praxi znamená, že v konstrukcích nejsou používány parotěsné zábrany, které tento proces znemožňují. Místa, kde bývá tento typ konstrukcí používán, jsou tzv. obalové konstrukce, což jsou obvodové pláště a pláště podkroví.

Plyny se prostorem šíří dvěma možnými způsoby. Konvekcí (prouděním), což je objemový tok, který je poháněn rozdílem tlaků, nebo kondukcí (molekulárním tokem), což je difúze. Hnací silou difúze je rozdíl hmotových nebo molárních podílů.

Ve stavebnictví se za zkoumané prostupující plyny nejčastěji považuje směs suchého vzduchu a vodní páry. Difúzně otevřená skladba stěny dřevostavby tedy zjednodušeně propouští (difunduje) určité látkové množství vodních par konstrukcí ven z objektu. Toto proudění si nesmíme představovat jako průvan ale přenos vlhkosti na molekulární úrovni z vlhčích do sušších míst a z teplejších do chladnějších.

                                                                                   Difuzne-otevrena

Jedna z variant difúzně otevřené skladby stěny: 1-difúzně otevřená deska např. DHF, 2-rámová konstrukce, 3-izolace, 4-vzduchotěsná fólie, 5-instalační předstěna, 6-izolace, 7-konstrukční deska (parobrzda)