Pojmy

Pasivní domy

Pasivní dům je stavba, která splňuje dobrovolná, ale přísná kritéria energetických úspor při provozu domu. Koncepce pasivního domu není architektonický styl nebo stavební systém, ale dílčí kapitola při navrhování a projektování novostaveb nebo rekonstrukcí.

Méně přísná kritéria úspor energií na provoz, která předcházela standardu pasivního domu, platí pro nízkoenergetický dům. Technologiemi zdokonalenou variantou pasivního domu je energeticky nulový dům, který své energetické potřeby plně saturuje z místních zdrojů.

Požadavky uznávané v České republice (a vhodné pro mírný klimatický pás):

  • roční potřeba tepla na vytápění: potřeba tepla na vytápění je nižší než 15 kWh na m² obytné plochy stavby za rok
  • roční potřeba primární energie: primární energetická potřeba všech energií (efektivita zdrojů při přeměně na teplo, elektřinu) bez rozdílu účelu je nižší než 120 kWh na m² obytné plochy stavby za rok
  • neprůvzdušnost budovy: při snížení tlaku vzduchu v budově o 50 Pa než okolní atmosféry může dojít k infiltraci maximálně 60 % objemu vzduchu celé budovy za 1 hodinu

Energie   

 

 

 


Nízkoenergetický dům

Za Nízkoenergetický dům považujeme stavbu, která má spotřebu energie na vytápění v rozmezí 15-50 kWh/m² za rok. Dosahuje se toho kvalitním návrhem a provedením stavebních postupů především bez tepelných mostů. Izolační schopnosti objektu jsou dimenzovány podle doporučených hodnot normy ČSN 73 0540 "Tepelná ochrana budov". Cirkulace vzduchu může být i řízená a využívat případně REKUPERACI tepla.

 

 

 


Difúzně otevřená konstrukce (dřevostavba)

Difúzně otevřené konstrukce se v dřevostavbách používají cca posledních 15 let, což přirozeně souvisí s novými technologiemi, zejména s konstrukčně-izolačními materiály jako jsou minerální izolace a izolace na bázi dřevěných vláken. Počet difúzně otevřených dřevostaveb se neustále zvyšuje.

Difúzně otevřená konstrukce pracuje na principu prostupu plynů molekulárním přenosem, běžně označovaným jako difúze. To v praxi znamená, že v konstrukcích nejsou používány parotěsné zábrany, které tento proces znemožňují. Místa, kde bývá tento typ konstrukcí používán, jsou tzv. obalové konstrukce, což jsou obvodové pláště a pláště podkroví.

Plyny se prostorem šíří dvěma možnými způsoby. Konvekcí (prouděním), což je objemový tok, který je poháněn rozdílem tlaků, nebo kondukcí (molekulárním tokem), což je difúze. Hnací silou difúze je rozdíl hmotových nebo molárních podílů.

Ve stavebnictví se za zkoumané prostupující plyny nejčastěji považuje směs suchého vzduchu a vodní páry. Difúzně otevřená skladba stěny dřevostavby tedy zjednodušeně propouští (difunduje) určité látkové množství vodních par konstrukcí ven z objektu. Toto proudění si nesmíme představovat jako průvan ale přenos vlhkosti na molekulární úrovni z vlhčích do sušších míst a z teplejších do chladnějších.

Difuzne-otevrena

Jedna z variant difúzně otevřené skladby stěny: 1-difúzně otevřená deska např. DHF, 2-rámová konstrukce, 3-izolace, 4-vzduchotěsná fólie, 5-instalační předstěna, 6-izolace, 7-konstrukční deska (parobrzda)

 

 

 


Difúzně uzavřená konstrukce (dřevostavba)

Dřevo v konstrukci dřevostaveb musí být chráněno před vzdušnou vlhkostí. Difuzně uzavřené konstrukční systémy vyhovují zastáncům důkladné ochrany. Pro tuto ochranu se používají známé paronepropustné fólie, instalované po obvodových konstrukcí ze strany interiéru. Tyto folie zabraňují vstupu vodních par do dřevěné střešní a obvodové konstrukce domu. 

Neporušená a nepropustná folie je podmínkou funkční difúzně uzavřené konstrukce. Nebezpečí tak hrozí i při jednoduchém připevňování poličky, kdy může dojít k porušení folie například vrutem. Proto je vhodné využívat skladbu stěny s tzv. instalační předstěnou, na kterou lze montovat další zařízení interiéru, aniž by hrozilo poničení parozábrany.

Odvětrání místností je zajištěno přirozenou cestou okny s mikroventilací, dveřmi, krbem, digestoří.